Somálsko, Čad a Súdán, kde se velbloudi používají jako hospodářská zvířata, jsou stále považovány za místa, kde se velbloudi vyskytují nejčastěji.
Kdyby byli lidé požádáni, aby vyjmenovali země s největším počtem velbloudů, je pravděpodobné, že většina z nich by uvedla země na Blízkém východě nebo v severní Africe.
Jak píše IFLScience, Austrálie pravděpodobně nebude zmíněna, ale nejenže má více velbloudů než mnoho míst, kde jsou důležitou součástí kultury. Možná se brzy bude ucházet o největší velbloudí populaci ze všech.
„Může to být šok, protože například návštěvníci Egypta budou zaplaveni nabídkami na návštěvu starověkých památek na hřbetě velblouda nebo na nákup suvenýrů ve tvaru velblouda v mnoha podobách. Ani jedno z toho není příliš pravděpodobné v Austrálii, kde jsou velbloudi spíše špinavým tajemstvím,“ uvádí se v článku.
Přesné počty velbloudů v jednotlivých zemích nikdo nespočítal, ale Guinnessova kniha rekordů uvádí, že v Austrálii žije nejvíce nedomestikovaných velbloudů.
Uvádí se, že Somálsko, Čad a Súdán, kde se velbloudi používají jako hospodářská zvířata, jsou stále považovány za místa, kde jsou velbloudi nejrozšířenější. Austrálie však v žebříčku rychle stoupá a bez drastických opatření by se mohla poměrně brzy dostat na první místo.
Velbloudi se původně vyvinuli v Severní Americe, ale do Asie přešli při rozsáhlém Beringově mostě asi před 6-7 miliony let. Určitá kombinace konce poslední doby ledové a příchodu lidí americké velbloudy vyhubila.
Mezitím velbloudi dobyli velkou část Asie a Afriky, ale překročit Wallaceovu linii a dostat se do Austrálie bylo nad jejich síly. Na rozdíl od některých nedávných příchozích na tento kontinent se tam také nemohli dostat tak, že by se ukryli v něčích zavazadlech nebo v balastní vodě lodi. Namísto toho si koloniální úřady, které se potýkaly s problémy při budování telegrafní linky přes poušť a obecně při cestování po rozsáhlém suchém australském vnitrozemí, najaly velbloudy z Afghánistánu a Pákistánu, aby jim zajistili dopravu pomocí dromedárů.
Uvádí se, že některá zvířata v této době utekla, ale teprve příchod automobilů vedl k velkému počtu zdivočelých velbloudů, protože mnoho z nich bylo propuštěno, když stroje převzaly jejich práci.
Ve vyprahlém vnitrozemí našli velbloudi ráj kopytníků, kteří jsou schopni vydržet dlouhou dobu bez vody. Ve svém původním prostředí se museli mít na pozoru před predátory nebo lidmi, kteří je chtěli zaměstnat. V Austrálii jim takové nebezpečí nehrozilo, pokud se nezatoulali dostatečně daleko na sever, aby se dostali do země krokodýlů.
Počet velbloudů se dramaticky zvýšil, i když trvalo sto let, než se tomuto problému začala věnovat pozornost. Odstřel snížil populaci velbloudů nejméně o 100 000 kusů, ale vzhledem k tomu, že odhady počtu těch, kteří se stále potulují vnitrozemím, se pohybují od několika set tisíc až po několik milionů, je to jen malá překážka na cestě k ovládnutí kontinentu.
Důležité je, že pro ekosystém přizpůsobený zvířatům ne větším než člověk nebo klokan rudý byli velbloudi katastrofou. Každý velbloud sežere mnohem více původní vegetace než kterýkoli původní živočich a vytlačí mnoho druhů, včetně ohrožených. Velbloudi jsou schopni vydržet bez vody celé dny a pak rychle doplnit své zásoby vody, což jim umožňuje vidět, jak vysychají nebo jsou znečištěna napajedla, na která ostatní spoléhají. Pozitivní je, že velbloudi kontrolují šíření plevelů a mohou omezit lesní požáry.
