Důvodem střídání ročních období na Zemi je sklon osy rotace planety.
Na Zemi je střídání ročních období známým cyklem: když na severní polokouli nastane léto, na jižní polokouli začne zima a naopak. Vyvstává však otázka – existují roční období i na jiných planetách? Informuje o tom server Live Science.
Podle odborníků jsou sezónní změny pozorovány nejen na Zemi, ale i na jiných planetách, trpasličích planetách a dokonce i na satelitech sluneční soustavy. Přitom se mohou od těch pozemských velmi lišit.
Důvodem střídání ročních období na Zemi je sklon osy rotace planety. Podle astrofyzika Gongjieho Li z Georgijského technologického institutu je naše planeta nakloněna asi o 23,5 stupně vzhledem k rovině oběžné dráhy. Právě tento sklon je příčinou rozdílu v osvícení slunečními paprsky mezi jednotlivými polokoulemi v průběhu roku.
Jak vysvětluje profesor planetologie na Arizonské univerzitě Shane Byrne, když je Země na jedné straně Slunce, severní polokoule je obrácena směrem ke svítidlu a jižní polokoule směrem od něj. O šest měsíců později se situace změní.
Podobně funguje sezónnost i na Marsu. Jeho osa je nakloněna přibližně o 25 stupňů, což je blízko k Zemi. Střídání ročních období na rudé planetě proto probíhá v nám známém rytmu. Existují však důležité rozdíly: v zimě se v marťanských polárních oblastech netvoří voda, ale led z oxidu uhličitého (tzv. suchý led), který na povrchu planety vytváří charakteristické trhliny.
Na jiných planetách sluneční soustavy může být sezónnost ještě extrémnější. Například Merkur nemá téměř žádný sklon osy – nemá tedy téměř žádná roční období.
Naproti tomu osa Uranu je skloněna téměř o 90 stupňů. V důsledku toho může být jedna polární strana planety plně osvětlena Sluncem po několik desetiletí, zatímco druhá strana je ponořena do dlouhodobé tmy. Díky tomu jsou léta na Uranu trvale horká a zimy trvale chladné.
Kromě sklonu osy ovlivňuje sezónní změny také tvar oběžné dráhy planety. Protože dráhy většiny planet jsou spíše elipsy než dokonalé kružnice, může se jejich vzdálenost od Slunce v průběhu roku výrazně měnit. Například Merkur a Pluto mají velmi protáhlé dráhy, což dále zvyšuje sezónní změny.
Zajímavé je, že jak sklon osy, tak tvar dráhy se mohou v průběhu času měnit. Byrne, který se zabývá historií klimatu Marsu, uvádí, že sklon jeho osy se v minulosti mohl pohybovat od 10 do 40 stupňů. To vedlo k výrazným změnám v klimatických cyklech planety. Současnou podobnost marťanského sklonu se zemským lze tedy považovat za téměř náhodnou shodu okolností.
„Země má štěstí – osa rotace naší planety je poměrně stabilní,“ dodává Lee. Díky tomu jsme po tisíce let svědky předvídatelných ročních období, a to i přes dlouhodobé klimatické výkyvy způsobené změnami oběžné dráhy.
Taková stabilita podle vědců sehrála důležitou roli při vývoji života na Zemi. Odborníci nyní zkoumají podmínky na exoplanetách, aby zjistili, zda je život možný i na jiných světech. Zatím se zdá, že mírná roční období a stabilní sklon osy jsou vzácné i v naší sluneční soustavě.
